Jóga
Jóga znamená spojení, sjednocení, obnovení spojení individuálního Já (átman) s universálním Bytím (paramátman).
Jóga však není náboženstvím, spíše je souborem návodů a pravidel jak dospět k poznání sebe sama a díky tomu k osvobození.
Jóga v pravém slova smyslu znamená splynutí bez odlišení. Pomáhá najít v mnohosti jevů jednoticí princip, který platí ve všem, tedy pomáhá pochopit smysl naší existence. Pod pojmem splynutí je potřeba vnímat celou škálu významů, integraci uvnitř člověka a všech jeho součastí do harmonického celku až po pochopení a prožití odpovědí na otázky typu: "Kdo jsem já?", "Odkud jsem přišel?", "Kam kráčím?", "Jaký ma smysl moje existence?" atd.
Její původ nelze jednoznačně odvodit z védských textů. Rozvíjela se stranou hlavní védsko-brahmánské tradice a šířila se ústním předáváním poznání z učitele na žáka. Později byla zařazena mezi šest ortodoxních systémů, které se nazývají daršany. Jenom pro úplnost, těch šest je: sánkja, jóga, njája, vaišešika, mimámsa, védánta. Všech šest má mnoho rysů společných. Všechny přejímaji a rozpracovávají učení upanišad o reikarnaci a karmě, připouštějí mókšu (možnost vysvobození), sansáru (koloběh životů), věří v existenci nesmrtelné a na těle nezávislé duše a také vedou k dodržování etických zásad.
Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.). V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pochází z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a z Pataňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l). O Pataňdžalim toho nic bližšího nevíme, ale jeho Jógasútra a také jeho jméno jsou pořád živé. Jóga v jeho pojetí je zastavením pohybu mysli (jóga čitta vrtti niródha) a také ovládnutím těla. V Patandžaliho pojetí je jóga osmidílnou stezkou, která byla později také nazvána rádža jógou.
Tradiční dělení jógy
Vzhledem k tomu, že k poznání principů a k poznání smyslu lidské existence vede mnoho cest, není tomu jinak ani u jógy. Obecně můžeme o cestách jógy říct, že vedou člověka k hledání pravé podstaty lidství. Proto rozmanitost cest jógy odpovídá rozdílnému osobnostnímu zaměření člověka, který se zajímá o duchovný pokrok. Mezi tradiční cesty jógy patří: karma jóga - nezištná činnost, bhakti jóga - cesta srdce, rádža jóga - královská cesta, ovládání těla a mysli, džňáňa jóga - cesta intelektuálního poznání a také meditace.
Karma jóga
Karma znamená čin, konání.
Je to cesta konání bez ulpívání na výsledcích činností s cílem zbavit se karmického dopadu našich činů, myšlenek, cítění atd. a tím se vymanit z koloběhu opakovaných zrození. Je to cesta činnosti, činnosti, jenž není motivovaná odměnou ale jejím základem je nesobecká služba a nezaujaté konání.
Bhakti jóga
je cestou lásky, soucitu, oddanosti a pokory. Bhakta, člověk který jde touto cestou, nejdřív hledá projevy boha všude kolem sebe, ve svém okolí a později obraci svou pozornost do sebe sama, do svého srdce. Tak v něm nastává pohlcení subjektu nekonečným objektem.
Touto cestou kráči lidé, kterým je vlastná citovost, empatie, láska, uctívání osobního božství.
Bhakti se rozděluje na nižší a vyšší. Nižší sakáma bhakti nebo aparabhakti = tedy očekávaní plodů, s přáním. Vyšší niškáma bhakti nebo parabhakti = bez očekávaní, bez prání, bez touhy.
Nižší - aparabhakti má dva stupně: První je gauni, přípravný stupeň, ve kterém najdeme různé rituály, obřady, modlitby, které mají za cíl pomoct rozvíjet koncentraci adepta. Druhy stupeň je mukhja a při něm se kontemplace o bohu stává harmoničtější, pokojnou a plnou míru.
Bhakti jóga má devět stupňů (nauda bhakti):
satsang - dobrá společnost, opakem je kusang - špatná společnost.
harikatha - čtení posvátných písem
šraddha - víra
Íšvarabhadžan - zpěv božích jmen
mantradžapa - opakování manter
šama - stažení smyslů
dama - pozorování smyslů
úcta ke světcům
santóša - spokojenost
Íšvarapranidhána - oddanost bohu.
Podle toho kde se bhaktové na své cestě nacházejí, můžeme je rozdělit do 4 skupin:
hledající pomoc
hledající radost
hledající poznání
hledající vysvobození
Džňáňa jóga
Džňá znamená v sanskrtu vědět, znát.
Je považována za neobtížnější cestu. Je to cesta poznání sebe sama, čistého vědomí. Člověk pracuje se svou inteligencí, logikou, základním pocitem vlastní existence, vědomým pocitem "Já jsem", učí se mít vyváženou mysl, zvládat své smysly a musí mít odvahu. Odhalení podstaty tohoto pocitu "Já jsem" je cílem džňáňa jógy.
Podle indického filosofa Šankary je podmínkou úspěchu:
vairágja - zbavení se všech vášní a žádostí, nevášnivost.
vivéka - rozlišování, patří sem i metoda néti néti.
mumukša - touha po osvobození, po překonání vlastního ega
šatkasampatti - schopnost disponovat šesti potřebnými vlastnostmi:
- šama - ovládat vlastní nitro, především myšlení
- dama - ovládat smyslové orgány
- uparama (uparati) - plnění povinností, které člověk má uložené svou rolí v životě, jednání z povinnosti
- titikša - trpělivost
- samádhána - jednobodové soustředění, meditace na zvolené texty
- šraddha - věřit a důvěřovat zvoleným textům
Bez splnění těchto podmínek není cesta dokončena úspěšně. Je důležité mít vyváženou mysl, zvládat smysly a mít odvahu.
Samotná praxe obsahuje:
šravana - naslouchání tomu co učitel říká, přes pochopení dochází k odstranění nevědomosti (ávarana).
manana - rozjímání, cílem rozjímaní je dosáhnout jedobodovosti, odstranění iluze (mája) a nasměrování pozornosti na nedvojnost bytí. To se děje zkoumáním, dotazováním, přijímáním názorů i jejich zamítáním a také studiem knih a sebezkoumáním (např. sebedotazovaním: "Kdo jsem já?"). Tento postup vyústí dříve nebo později k pochopení co to je Já, co to není Já a obvykle zjistíme, že je to něco mimo naše představy a chápání. Konečnou pravdu je potřebné přijmout a rozjímat nad ní ("to jsi ty. Tat tvam asi. Vse je átman. Vše je bráhman.") Zde končí cesta rozumu a začíná praxe intuice.
nididhjásana - meditace je pohroužením kde končí činnost a nastupuje ztotožnění se se samotným vědomím.
samádhí - dokonalé pohroužení je úplným splynutím s absolutním vědomím (brahman).
Rádža jóga
Rádža znamená král, proto bývá často označována jako královská cesta jógy. Výklad rádža jógy najdeme v starém indickém díle Pataňdžaliho Jógasútře.
Z filosofického hlediska Pataňdžali předpokládá, že existují dva protikladné, navzájem se ovlivňující principy: duch (puruša) a příroda (prakrti). Vesmírný princip prakrti tvořený třemi kvalitami (guna) se stává za spoluúčasti ducha puruša tvůrcem veškerého stvoření. Předpokládá se, že každý člověk má svého purušu. Puruša je při tvoření pasivní, jejich úloha je v osvícení. Naopak prakrti je dynamický prinip, který má smysl pokud mu dává směr puruša. Spojením puruši a prakrti vzniká jedinec s pocitem ahankáry (jáství). V původním stavu zažívá puruša blažená stav sebe sama a pouze pod vlivem prakrti se probouzí k sebeuvědomění. Až když unikne z jejího působení, získá puruša dokonalé osvícení a prožívá klid. Tento věčný klid je cílem jógy. Člověk jej může dosáhnout když ovládne své tělo a zastaví změny v mysli.
Patandžali rozdělil tuto cestu jógy na osm stupňů (proto se někdy nazývá aštanga jóga, ašt = osm, anga = údy, tedy osmidílná cesta). Praxe jógy předpokládá postupné zvládání jednotlivých stupnů:
1. jama - doporučené zásady, zákazy nebo také zdrženlivosti, tedy zásady jak kontrolovat své smysly, tělo a mysl. Je to základ duchovní dokonalosti. Bez pevných základů se nám dům duchovní dokonalosti zřítí u první zkoušky. Patří sem:
- ahinsa - neubližování (konáním, myšlením, cítěním jak jiným tak i sobě)
- satja - pravdivost
- astéja - nekradení
- brahmačarja - zdrženlivost
- aparigraha - nehrabivost
2. nijama - příkazy, principy, které pobízí k očistě na vnější úrovni. Pokud se adept bude držet těchto zásad, rozvine bezžádostivost a nelpění, jeho tělo se očistí a mysl se zklidní. Patří sem:
- šauča - čistota těla a mysli
- santóša - spokojenost
- tapas - sebekázeň
- svádhjaja - studium posvátné literatury
- Íšvarapranidhána - uctívání osobního boha
3. ásana - pozice nazvané ásany, jsou pevné pozice těla, ve kterých se člověk naučí ovládat své tělo a meditovat bez toho aby byl rušen pocity těla.
4. pranajama - ovládání dechu. Toto podporuje v člověku soustředění. Souhrn těchto prvních čtyř stupnů bývá někdy nazván hatha jóga.
5. pratjahara - ovládnutí smyslů
6. dhárana - koncentrace. Když člověk ovládá smysly může přenést svou pozornost k vnitřní aktivitě mysli a tak dosáhnout koncentrace.
7. dhjána - meditace. Je to volný tok koncentrace, kdy mysl je nad myslí, nesetrvává na předmětu soustředění, nýbrž s ním splývá.
8. samádhi - pohroužení. Mysl zcela ustoupila do pozadí, dochází k úplnému ztotožnění s objektem a dosažení stavu čistého vědomí.